izvirati, -a/, -aewi ipf.
MNov; BrVO N2; CPar
persaepe de aqua liquidisque izvirati; spring forth, well up; — προέρχεσθαι; manare, emanare, erumpere: pustin’nago mêsta v stranu ide eže pod lokvoju vzivaet se … idêže studeni i prês(vê)tli vodi izvirajutь Vat6 100c N2 411d Vat19 283b Pm 206a frigidas atque perspicuas emanat aquas; idêže bo voda iz’ z(e)mle izvira prospêšna daet’ se počrêpljuĉim’ vrutьk’ gl(agol)et’ se BrVO 190d Vb1 123b Vat5 89d iz’vira N2 90c Pm 88b ubi enim aqua de terra manat; ni oĉe istočnici vod’ izvirahu … azь roždah se MLab 183a Nov 219d Roč 175d CPar 232r πρὸ τοῦ προελθεῖν τὰς πηγὰς τῶν ὑδάτων necdum fontes aquarum eruperant Pr 8,24 ║ istekli bêhu Vat4 210d; ideže krasni istočnikь izvirae vodi lahkimь tečeniemь i hladь na rivi listomь gibaše BrN2 361a cum leni iuxta murmure aquarum serperet rivus; v tom’e mêstê êvlajuĉi se s(vê)tlь istočn(i)kь t(ь)kmo vanь izvirajuĉi i on’dê ideže izviraše vaspetь v z(e)mlju ponikovaše BrN2 361c cuius rivum tantummodo foras erumpentem statim modico foramine eadem quae genuerat aquas terra sorbebat; ot nozdrvь ego ishoditь dimь lêki lon’ci raz’žeženi i kuželi izvirajuĉe BrN2 219a Vat5 201c καπνὸς καμίνου καιομένης πυρὶ ἀνθράκων fumus sicut ollae succensae atque ferventis Job 41,12. – Exh.
Cf. vzvirati
M A(1. ìzvirati)