idolnik[

idolnik[, –a m.

Br

       idolopoklonik; idol-worshipper; — idola­tra: i egda si dêdinu moju ot neeže prosvatê se s nedostoinimi i s’ nečst’nimi idol’nici êt’ BrLab 159d Vat₁₉ 375c s … idolnici Vb₄ 93c cum indignis ac turpibus idolatris ║ s … idolo­služiteli Vat₆ 205b s … m(u)ži idoločtьci Pm 284c.

Exh.

Cf. idoloxr[tvnik[, idoloklanatel[, idolo­sluxitel[, idolotr;bnik[, idoloyt[c[, ido­lom[ sluxeqi (sub idol[)

ø